Srí Lanka 2015 očami spolucestovateľov I.
- Podrobnosti
- Uverejnené utorok, 14. apríl 2015, 12:32
- Napísal: Super User
- Prečítané: 2513x
Tak sa dostávam i k ohlasom účastníkov februárove Fotoexpedície na Srí Lanku. Dnes mi je potešením podeliť sa s Vami o krásny text od kamaráta Zdeňka Ondráška z Prahy.
Fotoexpedice Srí Lanka – únor 2015
Na letišti v Colombu nás čeká expediční Toyota (na celých 14 dní k dispozici)
Odjezd na jihozápadní pobřeží Srí Lanky, pláž, koupání..
Odpoledne záchranná stanice želviček a jejich focení...
Ráno nás čekala plavba v motorových člunech - focení vodního ptactva (a vodního varana dlouhého cca 1,5m) v mangrovníkových zátokách řeky Madu Ganga.
Odpoledne jsme přejeli od západního pobřeží velkou část jižní Srí Lanky až do deštného pralesa (Sinharaja) v horách.
Landrovery nás v rezervaci vyvezly včetně bagáže vysoko nad údolí. Ubytování bylo přímo na okraji rezervace.
Od rána údolí přelétávali papoušci a desítky dalších ptáků, terasu navštěvovali „straky“ (Sri Lankan Blue Magpie) a na stromech nad bungalovy přecházeli hulmani. Na okolní stromy se chodili nabaštit i velké veverky (ratufa srílanská). Fotili jsme je prakticky „z okna“.
Každý den byla anglické snídaně (vajíčka, toasty s marmeládou, čaj) a každý večer byla výborná místní jídla a vždy ovoce – banány, ananasy, papaja..
Všude byla v tak jednoduchých podmínkách udržovaná bezvadná čistota.
Mladí roveři jsou usměvaví lidé s obrovskou znalostí pralesa. Stejně jako Jura nebo Stano vidí a znají zdejší faunu a vidí i to, čeho si fotograf naprosto nevšimne.
Jako návštěvníky jsme potkávali obdivovatele tropické fauny, zejména ptáků, např. z Honkongu, ale i Japonska či Evropy. Jsou tu obvykle jen pár dní.
My tu budeme celý týden a navzdory vedru a vysoké vlhkosti se zde cítíme jako doma.
Následující dny pořádáme pravidelné výpravy do pralesa. Každý den objevujeme nové endemity a fotografujeme jak hmyz, tak ptáky, opice a vzácné ještěry..
Velice mne mrzí, že nemám makroobjektiv (teď už vím, proč mi ho Jura doporučoval). Fotím „makrosnímky“ objektivem 300 nebo dokonce 400 mm a připadám si jako trouba. Mezi našimi nejcennějšími úlovky jsou žaboústka (Ceylon frogmouth) na hnízdě, nádherná Agama nosatá, krásné skupiny makaků a hulmanů a desítky skvěle maskovaných druhů hmyzu, výrazných motýlů a ptáků. Jen neradi jsme se s deštným pralesem (kde ani jednou nepršelo!) loučili.
V sobotu dopoledne jsme deštý prales opouštěli a přesunuli se do centra velkých rezervací jižní Srí Lanky - do městečka Tissamaharamy. Cestou jsme fotili tropickou krajinu, a chrámy a doplnili zásoby banánů.
Ubytovali jsme se v menším hotelu, navštívili klášter Kirinda a jezero Tissa, a navečer jsme dokázali nafotit přílety obrovských kaloňů do jejich kolonie na stromech nad jezerem. Taková kolonie (několika stovek netopýrů) dokáže za jednu noc vyplenit celou plantáž ovoce..
Následující dny byl program ještě nabitější. Běžně jsme vstávali před pátou hodinou, potom jsme denně absolvovali Landrover Rally (tedy závod, kdo bude v bráně rezervace první). Jistota řízení těch půltunových teréňáků, a opatrnost a ohleduplnost řidičů k toulavým pejskům, kravičkám nebo neosvětleným cyklistům (v té černočerné tmě) byla obdivuhodná. Rozhodně jsme na bráně nikdy nebyli poslední.
Má dcera Hana to stručně charakterizovala jako výcvikový camp námořní pěchoty – ještě za tmy hlt horkého čaje, popadnout připravený košík či tašku s jídlem (nebylo možné nevzpomenout na Méďu Béďu) hodit fotobagáž do landroveru a hurá do rezervace. (Návrat byl obvykle až večer). Na žádném „poznávacím“ zájezdu by nebylo možné vidět tolik zvířat a ptáků v tak různých lokalitách. Organizace a disciplina byla příkladná – žádný defekt, čekání, malér.. naši řidiči nikdy o nic ani neškrtli. I v rezervaci byli ke zvířátkům maximálně ohleduplní. Zejména sloni, nebo malý mungo vůbec nepovažovali za nutné těm rámusivým potvorám uhýbat. Dobře věděli, že je neohrožují.
Projeli jsme rezervace s dominantími mokřady (a tisíci vodních ptáků). Projeli jsme rezervace s jezery a savanou se stády slonů, pasoucích se jelenů nebo odpočívajících buvolů...
Vrcholným zážitkem byla vždy nesporně setkání s leopardy. Naši roveři za ta léta velice dobře znají Juru a jeho zájmy. Proto měli vždy přesné informace o tom, co je aktuálně nejzajímavější. Proto jsme viděli a samozřejmě fotili několikrát leopardy (jednou dokonce dva sedící na skále nad krajinou). Roveři přesně věděli, kdy včera padlý jelen začne krokodýly zajímat – a proto jsme mohli jako první souboje těch predátorů filmovat a fotografovat.
Těžko říct, co bylo zajímavější – sledovat leopardy odpočívající na stromech a ignorující zvědavé turisty (nakonec se vždy dopálili a zmizeli jako blesk v pralese) nebo pozorovat dvoudenní slůňátko, jak se snaží postavit na nožičky (a přitom obdivovat, jak ho celé stádo tetiček a velkých slůňat obklopuje a chrání) nebo fotit nádherné lovící orly i jak trhají svou kořist..
Pro mne bylo čarovné sledovat to obrovské množství vodních ptáků. Pozorovat celá hejna letících pelikánů, desítky kolpíků, stovky pisil a další nádherné bahňáčky.
Samostanou kapitolou zde jsou ptáci, kteří jsou jihoasijští, nebo přímo endemitické (srílanské) druhy. Jejich barevnost a různorodost je úžasná. Vidět ve volné přírodě zoborožce, nebo čápy zcela jiné (barevnější) než jsou naši evropští, je velký ornitologický (i fotografický) zážitek.
Lidé na Srí Lance byli pro mne také velkým překvapením. Jejich trvale dobrá a usměvavá nálada a ochota je pro skeptické a otrávené Evropany něco neznámého.
Budhismus, který tento národ spojuje, je cestou ke štěstí (a na jejich mentalitě je to poznat). Stovky dětí, které v neděli v bílých šatečkách jdou z nedělní školy i mnoho kilometrů - to je u nás něco nevídaného. Chrámy (pečlivě udržované a skutečně žijící) jsou pro ateistickou civilizaci něčím zcela neznámým.
Jejich tradice a hrdost na svou historii a znovuzískanou samostatnost národa je jako národ spojuje a posiluje. Je to něco, co bylo v Evropě a zejména u nás po desítky let zesměšňováno a záměrně ničeno.
Těch 14 dní strašně rychle uteklo, a najednou jsme byli znovu na airportu v Colombu. Před námi byla cesta domů. Ovšem na Srí Lanku nikdy nepůjde zapomenout.
Jurova organizace fotoexpedice vychází z mnoha let jeho zkušeností a kontaktů, které si zde dokázal vytvořit. Začíná to tím, že ti doporučí výbavu od bot do džungle až po repelenty (které skutečně fungují) a fotovýbavu, zajistí letenky a všechnu dopravu po Srí Lance. Mít celých 14 dní k dispozici tak skvělého a spolehlivého řidiče (a přítele) s Toyotou jako je Duminda je (i z bezpečnostního hlediska) penězi k nezaplacení.
Program byl nabitý a skvěle předem promyšlený a zajištěný.
Vždy jsme měli dva čluny, nebo dva lanrovery - protože je to pro dva fotografy s teleobjektivy (z hlediska jejich pohybu a volného výhledu) nezbytné. Za celou expedici nebyl jediný problém s tím, že by něco nevyšlo, nebylo dotažené nebo prostě kikslo. Jediný náš problém byl v tom, že tu byla maximální snaha abychom viděli a mohli pozorovat (a fotografovat) skutečně všechno – od hmyzu, jehož mimikry jsou neskutečné až po slony a velryby.
I parta (skutečně československá) účastníků expedice byla výborná.
Já jsem jim vděčný za to, že respektovali i tlustého pradědečka, který rozhodně není horal, a do kopečků šel jen co noha nohu mine...
Kdyby to bylo možné, na podzim bych vzal svou druhou dceru a jel na Srí Lanku s Jurou zas.
PS: Teď mažu a upravuju ty stovky nadělaných snímků. Je to práce nad hlavu.
A znovu vidím moře, pralesy a zvířátka Srí Lanky.
Teprve teď je dešifruji - who is who...
Zdeněk Ondrášek, Praha
P.S.: Zdeňku, bolo to s Vami fantastické, program sme v ťažších dňoch rozdelili na časti pre unavenejších a menej unavených, takže všetko sa dá keď sa chce :-) Ak Ti to zdravie dovolí, rád sa s Tebou zasa zvítam na nejakej expedícii!
